Mluvíme o jedné z mnoha obav, které po zdravotní pauze při snaze o návrat do práce prožíváme. Znají to také rodiče po rodičovské dovolené, lidé, kteří se starali o nemocné blízké, nebo i ti, kteří prošli syndromem vyhoření.
Po dlouhé pauze máme někdy tendenci soustředit se především na to, co jsme „ztratili“. Na měsíce nebo roky, které nejsou v životopise. Na to, co dělali ostatní, zatímco my jsme řešili něco úplně jiného.
Zkuste proto otázku „Co jsem během té doby nemohl/a dělat?“ nahradit otázkou „Co dnes mohu nabídnout?“.
To je mnohem lepší výchozí pozice pro pohovor i pro Vaše sebevědomí.
Ale mezery v životopisu se nemusíte bát
Dlouhá mezera v CV může působit nepříjemně. Nemusí ale nutně znamenat problém.
Nejdůležitější je mít připravenou krátkou, klidnou a pravdivou odpověď. Nemusíte vyprávět celý svůj příběh.
Personalista:
„Vidím, že jste mezi lety 2023 a 2025 nepracoval/a. Můžete nám říct proč?“
Odpověď:
„Měl/a jsem delší zdravotní pauzu, během které jsem se soustředil/a na léčbu a zotavení. Teď se vracím zpět a hledám pozici, kde mohu využít své dosavadní profesní zkušenosti i ty, které jsem získal/a díky této náročné cestě.“
Důležité pravidlo:
Krátce odpovědět → neobhajovat se → vrátit rozhovor k práci.
Nemusíte z pracovní pauzy dělat hlavní téma pohovoru.
Musíte říct, co Vám vlastně bylo?
Tohle je jedna z nejčastějších otázek.
A odpověď není jednoduše „ano“ nebo „ne“.
Sdílení zdravotních informací je Vaše osobní rozhodnutí.
Někdo chce být otevřený a říct, že prodělal například onkologické onemocnění. Jiný člověk chce svou zdravotní historii ponechat soukromou. Ani jedno samo o sobě neznamená, že dělá něco špatně.
Může Vám pomoci položit si tři otázky:
Chci tuto informaci sdílet?
Je pro mou práci nebo pracovní podmínky důležitá?
Budu se cítit dobře, pokud se personalista začne doptávat?
Pokud se rozhodnete informaci sdílet, nemusíte sdílet všechny detaily.
Například:
„Prodělal/a jsem závažnější onemocnění a léčba si vyžádala delší pracovní pauzu. Léčbu mám za sebou a nyní se vracím k práci. Zkušenost mě přivedla mimo jiné k tomu, že dnes hledám práci, která mi bude dlouhodobě dávat smysl a které mohu věnovat veškerou svou energii.“
Nebo ještě stručněji:
„Měl/a jsem zdravotní komplikace, které si vyžádaly delší pauzu. Dnes už se soustředím především na návrat do pracovního života.“
Upřímnost neznamená říct všechno.
Než začnete trénovat odpovědi pro personalistu, zkuste si odpovědět na několik otázek:
- Co dnes skutečně umím a mohu nabídnout?Tato příprava je důležitá i psychicky.

Co když se personalista začne ptát na Váš zdravotní stav?
Tady je dobré mít připravenou hranici.
Personalista:
„A jste už úplně zdravý/á?“
Takto by se personalista samozřejmě neměl ptát. Ale stává se to... Nemusíte odpovídat způsobem, který Vás dostane do nepříjemné situace.
Záleží také na tom, jaká případná omezení Vám nemoc přivodila, protože je fér pro obě strany vyjasnit si podmínky a možnosti hned na počátku.
Tedy například: „Jsem v pořádku a těším se zpět do práce.“ Záleží na Vaší aktuální situaci.
Pokud naopak potřebujete určitou úpravu pracovních podmínek, je vhodné být konkrétní:
„Pro mě je důležitá určitá míra flexibility kvůli pravidelným lékařským kontrolám, fyzioterapii, cvičením... Samotnou práci ale mohu vykonávat standardně.“
Nejde o to mít připravenou jednu „správnou“ větu. Jde o to vědět, kde je Vaše hranice, ale být asertivní.
Co když padne otázka: „Jste si jistý/á, že už zvládnete pracovat naplno?“
Tohle může být jedna z nejtěžších otázek. A zároveň je to otázka, na kterou se vyplatí připravit.
Nevhodná reakce:
„Ano, samozřejmě! Jsem úplně v pořádku, nic mi není.“
Pokud to není pravda, můžete se dostat do situace, která pro vás nebude dlouhodobě udržitelná.
Mnohem lepší je mluvit o konkrétní pracovní schopnosti: „Jsem připravený/á se do práce vrátit. Vím, že mi vyhovuje dobře strukturovaná práce a jasné priority, a právě proto mě tato pozice zaujala.“
To je rozdíl mezi „Jsem úplně jako dřív“ a „Vím, co potřebuji, abych mohl/a dobře pracovat“.
Ta druhá odpověď může působit překvapivě sebevědoměji.
Co když se bojíte, že Vás kvůli zdravotní historii odmítnou?
Tady přichází na řadu psychologická část návratu.
Po dlouhé zdravotní pauze můžeme být na odmítnutí mnohem citlivější. Jedno „ne“ pak snadno začneme vnímat jako potvrzení: „Vidíš? Kvůli tomu tě nikde nebudou chtít.“
Jenže odmítnutí může mít desítky jiných důvodů. Vybrali kandidáta s jinou zkušeností.
Pozici obsadili interně. Hledali někoho s jinou specializací. Měli jinou představu o senioritě. Nebo jste si jednoduše nesedli. To se ale stalo mnohokrát nám všem.
Jeden pohovor není rozsudek nad Vaší pracovní hodnotou. Pohovor není zkouška, ve které se snažíte přesvědčit firmu, aby vás „milostivě přijala“. Je to oboustranné setkání. Pro Vás je přeci také důležité, zda je to prostředí, ve kterém budete moci dobře fungovat.
Chcete se připravit ještě lépe?
Genixa nabízí podporu lidem, kteří se po onkologickém onemocnění nebo jiné delší zdravotní pauze vracejí do pracovního života.
Pomoci může například s přípravou na pohovor, s životopisem, LinkedIn profilem nebo s hledáním způsobu, jak o své pracovní pauze mluvit tak, aby to odpovídalo právě Vaší situaci.
Na návrat do práce nemusíte být sami. Ozvěte se nám na info@genixa.cz.
Autor: Jana Sýkorová
Článek byl vytvořen s přispěním AI.
Zavolejte nám na +420 777 323 858
Napište nám na info@genixa.cz